PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když jsem tohle album slyšel poprvé, měl jsem pocit, že to už i pro mě bude daleko za hranou poslouchatelnosti. Nakonec jsem dospěl k tomu, že to zdaleka tak hrozné není. THE ARMED svojí aktuální deskou celkem logicky navazují na předchozí „Only Love“. Jsou možná ještě o něco zběsilejší v tom, jak sebe sami elektronizují. Z kapely se stala figura držící defibrilátor, dávající elektrické šoky sama sobě. Není pro to lepší přirovnání. Všechno začíná bustrovat a zářit podivně toxickou zelenou barvou, která rozleptává zvuky kytar. Syntezátorový prach tu v silné vrstvě ulpívá na každé skladbě. To, co se tomuhle zvláštnímu kolektivu z Detroitu podařilo, je vlastně naprosto dokonalá hudební provokace.
Skupina začínala s ostře znějícími krkolomnými kytarami. Mělo to tlak i potřebnou dávku epileptičnosti a špíny. A teď? Popové melodie, kterým někdo zlámal všechny končetiny a obalil je neprostupnou vrstvou růžového ostnatého drátu ze špatně nastavených distorzí. Je to "cool", ale furt vás to pořeže. Ta nejdebilnější melodická klišé se tu třou o kopákové kanonády. Popová bída vyválená v krvi mathmetalistů. A já věřím, že se to bude špatně poslouchat jak posluchačům popu, tak příznivcům technického metalu. Právě to mi ale přijde velmi zábavné. Té desce jsem dlouho nemohl přijít na chuť. Odporná. Brrrr. A musím říci, že v posledních týdnech mě svou drzostí a okázalostí neuvěřitelně baví.
Našel jsem zalíbení v tom, jaký brutální stroj na mrzačení hudby THE ARMED stvořili. Dokážu se bavit tím, jak dokáží malebnou, krotkou melodii bičovat tak dlouho, až se z ní stane hladové zvíře, které vám půjde po krku. Furt při tom ale bude cumlat lízátko, žvýkat gumové medvídky a páchnout po nasládlé a velmi chemické cukrové vatě. Do toho všeho na vás ale prská angažované texty o chamtivosti a digitálních lžích.
Třetí album do sebe vpíjí hardcore, noise i pop. Právě na tomto soutoku pak vznikají neřešitelné situace, které končí v erupcích vzájemné nesourodosti stylů. Oproti minulosti se strhl závoj podivné tajemnosti a unikavosti, kterou si kapela po nějakou dobu uchovávala. Mluvilo se o tom, že jde o boční perverzní projekt Kurta Balloua z CONVERGE a další věci. Tentokráte THE ARMED předstupují i s živákem, na kterém je vidět osm zvláštních postav vedených Adamem Vallelym. Za ním stojí trochu nesourodá skupinka, člověk si všimne kulturistické postavy Clarka Hugea a stejně tak vřeštící Cary Drolshag a vedle ní producenta a bubeníka Uriana Hackneyho. A vy si jen pokládáte otázku: Co to kurva je? A o co tam jde? Jedná se o destrukci hudby v přímém přenosu? Možná.
Co to kurva je? A o co tam jde? Jedná se o destrukci hudby v přímém přenosu? Možná.
7,5 / 10
1. ULTRAPOP
2. ALL FUTURES
3. MASUNAGA VAPORS
4. A LIFE SO WONDERFUL
5. AN ITERATION
6. BIG SHELL
7. AVERAGE DEATH
8. FAITH IN MEDICATION
9. WHERE MAN KNOWS WANT
10. REAL FOLK BLUES
11. BAD SELECTION
12. THE MUSIC BECOMES A SKULL (Feat. Mark Lanegan)
Vydáno: 2021
Vydavatel: Sargent House
Stopáž: 38:47
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.